Assasin´s Creed III
Ze starého kontinentu na nový. Z vrcholu lidské tvořivosti a architektury, která vyráží dech, do malebné divočiny a puritánsky ubíjejících dřevěných měst. Z tajného boje mezi asasíny a templáři do boje jednoho národa s druhým, kde se výše jmenovaní prolínají spíše nezřetelně. Z politických pletek ve Středomoří ke zrodu Spojených států amerických. Od lakonického a arogantního muslima, přes šarmantního a ironického Itala k indiánskému míšenci.
Vítejte v Assasins creed III - hře, která převedla známou značku definitivně do věku střelného prachu a politiky, která není zákulisní a rafinovaná, ale projevuje se bitvami tisíců mužů a zrodem i ničením národů. Neztratila tím ale série něco ze své výlučnosti?
Patriotů se nebojme, nejsou tak zlí, jak se tvářili
Obával jsem se, že mě Assasins creed III udusí svou nacionalisticky americkou notou. Přiznejme si, žetrailery s vlajícími vlajkami a s hvězdami a pruhy vysílaly mnoho varovných signálů. Nakonec ale musím ale říci, že to nebyl nějaký bolestivý problém, který by mě neustále trýznil. Není zde nevkusná záplava amerického patriotismu, která by zanechala pachuť v ústech. Což bohužel nemohu říct o všech herních prvcích.
Chápu, že odstartovat hru, která má být vrcholem série a čeká se od ní tolik, není jednoduché. Když tedy došlo na zjištění, že první momenty ve hře netrávíte v kůži indiána Connora, nýbrž sarkastického, vtipného a tvrdého Haythama, Angličana každým coulem, pookřál jsem a v myšlenkách i zatleskal.
První mise možná byla lineární, ale krásně vystihla atmosféru daných časů a pěkně vystavěla v rámci neodmyslitelného tutoriálu prostor pro následnou zápletku. Tedy, on je tu ještě Desmond, ale tenhle chudák a de facto hlavní hrdina celé hry stejně vždy hrál druhé housle – byť tu má pár, sice pekelně lineárních, ale formálně hezkých misí, a už také není tak nesympatický, jako býval. Jenže ono to s tím krátkým a stylovým tutoriálem nebylo tak jednoduché, jak se zpočátku zdálo...